Aktuality z ochrany ovzduší
Back Informace pro provozovatele spalovacích stacionárních zdrojů (kotlů) na tuhá paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW
Informace pro provozovatele spalovacích stacionárních zdrojů (kotlů) na tuhá paliva o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW
Ke každému spalovacímu stacionárnímu zdroji (kotli) je dle ČSN EN 303-5 přiřazena emisní třída. Emisní třída se určuje na základě výsledků spalovacích zkoušek před uvedením spalovacího zdroje na trh a udává jeho technologickou vyspělost.
Povinnosti souvisejících s prodejem a provozem kotlů na tuhá paliva:
- Od 1. 1. 2014 zákaz prodeje kotlů 1. a 2. emisní třídy (možnost legálně zakoupit a uvést do provozu pouze kotle 3., 4. a 5. emisní třídy).
- Od 1. 1. 2017 povinnost na vyžádání předložit revizi kotle (včetně označení emisní třídy).
- Od 1. 1. 2018 zákaz prodeje kotlů 3. emisní třídy, povoleno prodávat pouze kotle 4. emisní třídy a vyšší.
- Od 1. 1. 2020 zákaz prodeje kotlů 4. emisní třídy (možnost legálně zakoupit a uvést do provozu pouze kotle 5. emisní třídy).
- Od 1. 9. 2022 lze provozovat pouze taková zařízení (nejen kotle, ale i kamna a vložky s teplovodním výměníkem o celkovém jmenovitém příkonu od 10 do 300 kW), která splňují emisní třídu 3. a vyšší; (zákaz používání kotlů 1. a 2. emisní třídy bez ohledu na to, kdy byly pořízeny), sankce až do výše 50 000 Kč za nedodržování této povinnosti.
Sankci 50 000 Kč lze uložit za následující činnosti:
- provozovatel nedodrží přípustnou tmavost kouře (od září 2012),
- provozovatel spaluje hnědé uhlí energetické, lignit, uhelné kaly nebo proplástky (od září 2012).
Na instalované sálavé zdroje (např. krbová kamna, vložky) s vodním výměníkem, které mají celkový příkon zařízení do 10 kW, se tyto změny nevztahují. I nadále pro ně platí „pouze" pravidelné kontroly spalinových cest.
Ochrana ovzduší ve Středočeském kraji
Ovzduší
Současný způsob života a rozvoj civilizace s sebou nesou znečišťování životního prostředí jako svou nedílnou součást. Škodlivým účinkům je vystavena většina populace a ochrana životního prostředí tak úzce souvisí s ochranou zdraví obyvatel. Jednotlivé složky životního prostředí jsou neustále narušovány a poškozovány v rámci celé společnosti, proto je nutné tyto složky chránit a vytvářet taková opatření, aby se eliminovaly veškeré škody a také následky pro budoucí generace, což je hlavní úkol trvale udržitelného rozvoje.
Ovzduší, jako jedna z hlavních složek životního prostředí, je všude okolo nás. Jako součást našeho života je jednou ze základních podmínek pro vývoj a život organismů a rostlin. Tak jako lidé ovlivňují kvalitu venkovního ovzduší, tak i ovzduší ovlivňuje život člověka. Příčinou znečišťování ovzduší je především únik škodlivin z mnoha zdrojů lidských aktivit, které jsou označovány jako emise. Emise oxidu siřičitého a oxidy dusíku se podílejí na celkovém okyselení životního prostředí. Emise skleníkových plynů přispívají ke zvyšování globální teploty na Zemi a následné změně klimatu. Emise látek, které poškozují ozónovou vrstvu, jsou hlavní příčinou ztenčování vrstvy ozónu v atmosféře a přispívají tak k intenzivnějšímu průniku škodlivého UV záření na Zem. Emise těkavých organických látek a oxidu dusíku za pomoci UV záření jsou příčinou tvorby smogu, který má nepříznivý vliv na živé organismy. Prachové částice (PM10, PM2,5) nebo také polétavý prach jsou zejména z dlouhodobého hlediska prioritními znečišťujícími látkami, které představují pro člověka nejvýznamnější zdravotní riziko, neboť se na ně vážou těžké kovy a těkavé organické látky, které pak v organismu působí toxicky.
Za znečištění ovzduší nelze vinit jen velké stacionární zdroje znečišťování, významným zdrojem škodlivin jsou i lokální topeniště, doprava a dálkový přenos škodlivin. Z tohoto důvodu je důležité stanovit limitní hodnoty emisí a monitoring kvality ovzduší.
Ochrana ovzduší ve Středočeském kraji
Středočeský kraj je největší vyšší územně samosprávný celek České republiky. Kraj zcela obklopuje hlavní město Prahu a dále sousedí na severu s územím Libereckého kraje, na severovýchodě s Královéhradeckým krajem, na východě s Pardubickým krajem, na jihovýchodě s Krajem Vysočina, na jihu s Jihočeským krajem, na jihozápadě s Plzeňským krajem a na severozápadě s Ústeckým krajem. Tato skutečnost je jedním z hlavních důvodů výrazného dopravního zatížení a s tím spojeného nárůstu emisí z mobilních zdrojů, což spolu s nejvyšším počtem stacionárních zdrojů v České republice má negativní dopad na kvalitu ovzduší v kraji.
Středočeský kraj je vnitřně různorodý jak z hlediska ekonomického, tak i po stránce výrobně-průmyslové. Oblasti v těsném zázemí hlavního města (především okresy Praha-východ, Praha-západ a Kladno) s ním vytvářejí tzv. metropolitní areál, což se projevuje např. hustotou průmyslové činnosti, frekventovanými pozemními komunikacemi spojujícími Prahu s ostatními kraji (zejména dálnice D1, D4, D5, D6, D8, D10 a D11) a tím i větší mírou koncentrací znečišťujících látek v ovzduší v těchto oblastech. Naopak území při krajských hranicích, zejména jižním směrem, kde převládá zemědělská činnost, se vyznačují lepší kvalitou ovzduší.
Priority ochrany ovzduší
Prioritami Středočeského kraje z hlediska ochrany ovzduší jsou omezování emisí vybraných znečišťujících látek, plnění imisních limitů stanovených platnou legislativou a postupné zlepšování kvality ovzduší.
Pro zabezpečení splnění jednotlivých priorit a cílů se pro území Středočeského kraje zpracovává:
- Program zlepšování kvality ovzduší – zóna Střední Čechy – CZ02
Výše uvedené priority jsou závazné pro orgány kraje zejména při:
- vydávání stanovisek a povolení provozu zdrojů uvedených v příloze č. 2 podle § 11 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů;
- vydávání integrovaných povolení podle § 13 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, ve znění pozdějších předpisů;
- vydávání sdělení, závěrů zjišťovacích řízení a závazných stanovisek podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodnutí vydaná pracovníky Krajského úřadu Středočeského kraje
Krajský úřad má povinnost zveřejňovat vydaná závazná stanoviska dle § 11 odst. 2 písm. b) a c) a povolení provozu dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o ochraně ovzduší na základě § 30 o zpřístupňování informací.